První report :-)
První report, aneb jsem v nikdy nespícím Bangkoku ...
Jak bych charakterizovala cestu? Opět zajímavá a to z více důvodů. Začalo to na Ruzyni, kdy při odbavování oznámili, že můj kufr nemá mít 23kg, jak stálo v el. letence, ale pouhých 20kg. Takže si Míra s Péťou odvezli domů plnou igelitku věcí, dokonce i Fernet, který jsem zuby nehty chtěla těm Thajcům vzít. No nepovedlo, nevadí, příště :D. V Praze mělo letadlo dvě hodiny zpoždění a let z Kyjeva mi z 14:00 místního času přesunuli na 22:20, toto zpoždění bylo po té také zpožděno na 23:20. Devět hodin na kyjevském letišti bylo opravdu super, připadala jsem si jako v nějaké reality show, kdy vás zavřou do malého prostoru a zkoumají vaše chování a trpělivost. Ustála jsem to, nějaké nehty na rukou mi ještě zbyly :D. Musím uznat ale, že jsem si v Kyjevě vybrala všechnu nudu, kterou jsem za poslední čtyři stresové měsíce nestihla :-).
Lety jinak v pořádku, ukrajinské letušky byly milejší než ruské a let z Kyjeva do Bangkoku jsem prospala. Takže Kyjev zmáknut, jedna z věcí, které jsem se drobet obávala, byla za mnou. Po přistání v Bangkoku jsem začala plánovat, věc, na kterou jsem mimochodem opravdu přeborník :-), neboť jsem přiletěla později, než jsem původně měla, a plno věcí jsem musela zvládnout. Mimochodem se mi neztratilo zavazadlo, že by se začalo dařit? :D
Z letiště směr hlavní vlak. nádraží Hualamphong, docela štreka, kde úspěšně pořizuji lístek na noční vlak směr Ubon Ratchathani. Prodali mi ho dle mého přání již na středu, takže nebudu muset být v Bangkoku dlouho, což je skvělé. Bangkok je samozřejmě krásné město, ale život samotného ,,bílého masa" a k tomu mého křehkého pohlaví ( :-) ), tu není až tak bezpečný. Pociťuji to, ale je to v pohodě, jelikož už docela, co a jak.
Z vlakového nádraží směr Khao San, ulici baťůžkářů, ubytovat se do Guest Housu, kde jsme byla minule ubytovaná s českou skupinkou. Nevím jestli je to mým nezapomenutelným obličejem, či malou návštěvností tohoto ,,hotelu", ale domácí si mě pamatují :-). Zda můžete na fotce vidět mé apartmá, postel a větrák, vše za 180 THB, vyplatí se :-).
Po ubytování směr Lumpinee stadium, bohužel jsem nezavítala se podívat na zápasy, jelikož nebylo možné pořídit vstupenky pod 1000THB, ať jsem se snažila sebevíc. Místo toho jsem si koupila novou výbavu. Oni by se mi zas v Legacy vysmáli až bych jim řekla, za kolik jsem tam byla :-))). Po té už jen prohlídka Khao Sanu a v 20:00 spát. Probudila jsem se ve 23:20 s pocitem, že už je ráno, asi mám naspáno :-). Alespoň jsem se vzala mapu a průvodce a odhodlala jsem se, že nebudu srab a půjdu ráno navštívit některá místní zajímavá místa.
Co se týká toho, že jsem zde sama, musím uznat, že je to jiné, opravdu pociťuji to, že nikdo jiný za mě nic neudělá, nikdo jiný se nezeptá, nikdo jiný se nerozhodne...Je to drobet zvláštní se tu procházet sama, neříkám, že je to frustrující, nebo že by mě to trápilo, to vůbec ne, jen je to jiné :-). Cítím se tu, jako kdybych tu nebyla pouhý měsíc, čerpám z toho, co jsem již zažila, načetla a viděla. Popravdě jsem panikařila jen na Ruzyni, ale jinak jsem byla OK, žádné zmatky, čímž jsem překvapila pozitivně sebe sama.
Ze středy na čtvrtek me čeká poslední věc - noční cestování, ze kterého jsem, mám-li to vše dát dohromady, asi nejvíce nervózní (dá-li se takto vůbec nazvat :-) ). Jakmile budu v Ubonu, vím, že vše už bude v pořádku. Budeme pokračovat bez komplikací? :-)